MZ 18. kolo/SK Dolní Chabry - Čechie 3:1 (0:0)
V Chabrech jsme se porazili sami. Fotbalově ne, ale podrážděností
Sraz: 9.30 na hřišti soupeře: ulice Dvorní 178, Praha - Dolní Chabry MAPA
Sestava:
Filip M - Tomáš S, Hasan, Adam, Cába - Ríša, Mates, Tomáš P, Miki - Ondra N, Filip S
(Michal, Sebík, Ondra N, Lukáš)
Komentář k zápasu:
V půl desáté dopoledne nic nenasvědčovalo tomu, co jsme pak o dvě hodiny později museli řešit. Na srazu dobrá nálada, která se pak přenesla i do fotbalového výkonu v prvním poločase. I když od začátku se nám ji snažil zkazit alkoholovým odérem napuštěný rozhodčí, který po celý zápas pískal extra blbě (nutno podotknout, že na obě strany). Hned ve 3. a následně v 5. minutě viděli žlutou kartu Ondra K - tentokrát musím psát i s příjmením, protože se do týmu po několika měsících vrátil i Novo a zahrál výborně - a Tomáš. U něj doteď nevím za co. Ondrovy podrážděné kecy však byly slyšet až do Kobylis do vozovny. Naštěstí se pak věnoval jen fotbalu, protože sudí byl všeho schopen, takže by si i důvod na druhou kartu jistě našel. Celý první poločas jsme fotbalově byli jasně vpředu, i domácí sice měli šance, ale kombinačně jsme byli více na výši. Bohužel bez efektu v blízkosti velkého vápna domácích. Přesto jsme měli jít do vedení už v této půli - penalty za fauly sudímu vůbec nic neříkaly a naše střely pak byly buď slabé do gólmana nebo nad branku. Celkově ale prozatímní spokojenost.
Bohužel druhá půle byla - jak to říct slušně - divná. Nervozita narůstala a bohužel neopadla ani po vstřelené brance. Právě naopak. Místo abychom se zklidnili a hráli dál svou hru, nechali jsme se vyprovokovat některými zákroky domácích a hlavně pískáním tragického rozhodčího. Najednou jsme hledali chyby všude jinde než u sebe, týmový výkon z předchozích minut byl fuč a pohoda zmizela jak pára nad hrncem. Po špatné přihrávce v blízkosti naší šestnáctky domácí takovou divnostřelou, která tomu šikovnému malému klučinovi ani moc nesedla, vyrovnali a domácí "se do nás pustili". Ne fotbalově, ale do naší rozložené psychiky. A povedlo se jim to dokonale. Náš rozklad dokonali dalšími dvěma góly na konečných 1:3. Trochu jsme se sebrali až v posledních pěti minutách, kdy Novo trefil i břevno, ale na obrat jsme neměli. Tedy měli bychom, kdybychom se semkli a bojovali jako TÝM jeden za druhého, a ne každý na vlastní pěst. To je prostě velké zklamání!
A teď něco navíc:
Bohužel dochází k tomu, co jsem nikdy psát nechtěl. A věřte mi, že se mi to nebude psát lehce. Ale dospěl jsem k rozhodnutí, že je čas ...
Musíme si přiznat, že je tu období hluboké psychické krize. A to nejen mezi kluky, ale také v tom neoddělitelném sportovním trojúhelníku - hráči, vedení, rodiče. Při zápase v Chabrech se ponorková nemoc projevila v plné nahotě, zápas jsme neprohráli, že bychom byli horší, ale protože jsme to nezvládli v hlavě. A nebylo to poprvé. Nikdy jsem si nemyslel, že si tihle kluci, kteří měli mezi sebou super vztahy a partu a vždycky a ve všem jsem jim věřil a měli moji důvěru třeba na turnajích (i v zahraničí) nebo na soustředění, budou nadávat a osočovat se, že za chyby a následné inkasované góly a prohry může ten a tamten, ale on sám určitě ne, budou se nad sebe povyšovat atp. A to se bohužel v posledních dnech množí. Kluci už jsou velcí a trenéři či vedoucí nemůžeme uhlídat vše, přesto když se něco takového k nám donese, snažím se to řešit. Teď však nějak moje "autorita" už nezabírá, takže asi nastal čas pro změnu. K ní mě směřují i další věci, které se objevily. Pokusím se nic nevynechat.
- V současné chvíli nefungujeme jako tým. Pět, šest lidí fotbal neskutečně baví, ostatní se jen vezou. A nebo to tak aspoň navenek vypadá. Hlavně v zápasech, na tréninku to zase není tak hrozné. Jestli ovšem na trénink vůbec dorazí. U některých je totiž docházka nižší než 30%, a to je tragické. Navíc se množí neomluvené absence, výmluvy ... A já se vlastně pak nedivím, že to přestává bavit i ty, pro které už fotbal dávno není jen zájmovým kroužkem, ale zábavou, které jsou ochotni obětovat svůj volný čas (včetně rodičů) místo sezení u počítače, shopování nebo poflakování se po ulicích.
- Mrzí mě i, že se pracně snažíme kádr doplnit, abychom se už konečně vrátili taky do Dubče a mohli s novou motivací vyhrávat a hrát třeba i o postup (jasně, už slyším, že ligu i přebor jsem si vymyslel já, ale za tím si stojím a klukům to dalo sakra hodně), a teď se dozvídám, že vlastně to bylo zbytečné, protože další to míní "zabalit". Jo, ještě chápu, že chce odejít někdo, koho ten fotbal fakt baví a stejně jako mě ho štve, že tomu fotbalu tady nedávají ostatní to, co on. Ale jiné další důvody mě prostě udivují. A opravdu nemá smysl přihlašovat soutěž, když kluků bude v kádru málo. Znovu jsem to počítal. Jistota je teď (aspoň si to myslím) u deseti, další, byť zaplatili soustředění, jsou značně nejistí. Další minimálně dva na něj nejedou, jeden příchod ještě není potvrzen, a když k tomu přidám chalupy a nedej bůh nemoci, zranění a pak i školní akce, tak nás čeká sezona stresu, jestli se budeme na zápasy scházet. A já nechci vystavovat ani sebe, ani svou rodinu a ani kluky, kteří chtějí hrát, každovíkendovému strachu, aby nás bylo dost. A to nemluvím o čase, který pak fotbalu věnujeme na úkor našich blízkých vlastně zbytečně.
- A pak jsou tu i věci mimo hřiště, které s vámi případně rozeberu osobně, protože na ně určitě zase dojde. Ale zase nebudeme všechno smetí vymetat ze síně. Rozebereme je raději interně, protože si myslím, že určitě se najdou ti, kteří se budou chtít na něco minimálně zeptat.
Závěr z výše popsaného je následující - a nedělám si iluze, že si tohle všichni hlavně kluci přečtou, tak jim to prosím doručte, nebo přetlumočte, ale hlavně, ať o tom vědí. Prosím, do pátečního bowlingu si každý rozmyslí, jak to OPRAVDU A VÁŽNĚ myslí dál. Vím, že už jsme nějaké schůzky měli, ale pár věcí se od té doby změnilo a také ne vše funguje, jak jsme se na nich domluvili. Mé konečné rozhodnutí, jestli pokračovat u tohoto týmu, závisí hodně na jakémsi závazném příslibu, že chceme zase být TÝM a také dostatečně početný. Ale ne jen navenek, ale především uvnitř. A chovat se tak a vystupovat, mít společný cíl a chtít ho dokázat. Proto ať každý v pátek přijde nejen s tím si zahrát, ale hlavně s ROZHODNUTÍM, jak dál. Nebude-li kluků 100% rozhodnutých pokračovat i v příští sezoně za podmínek, abychom trénovali v co nejvyšším počtu a na zápas chodili všichni, dostatek (tedy aspoň 15), pak mi to sice bude hodně líto, ale jsem rozhodnutý odejít. Ale možná právě tento odchod kluky a vás stmelí a vše se vrátí k tomu, jak to fungovat má. Času moc nemáme, soutěže se musí přihlásit do konce května. Já bych to však chtěl vědět v pátek, abychom měli všichni aspoň pár dní na to se zařídit.
Děkuji všem za přečtení, pochopení a hlavně předem i za vaše rozhodnutí.
A klidně piště, rád odpovím příště (nejlépe emailově) ... Head Coach 
